4. Dlouhá noc 2.část
Uf, další střípek je na světě! Speciální dík mé drahé Sisi za bleskově provedenou korekturu. Už konečně chápu Magic-lady, proč se během semestru vždycky odmlčela... Tady máte druhou a poslední část čtvrté kapitoly. Je mi líto, že to trvalo tak dlouho. Snad se bude líbit :) Pokračování povídky určitě nedojde dříve než v lednu...
_ _ _
Zatracený Potter, zamračil se Snape, když spěchal dolů po schodech vedoucích k jeho kabinetu ve sklepení. Soustavně mi komplikuje život. Snape ani nezpomalil, když se vřítil do své pracovny a třískl za sebou dveřmi. Pár sklenic na policích se hrozivě zatřáslo.
Přeběhl místnost, aby se nakonec svalil do křesla za pracovním stolem. Nezůstal tam ale dlouho. Jeho rozrušení bylo příliš velké na to, aby mu dovolovalo zůstat na jednom místě, a tak rychle vstal a začal opět přecházet po místnosti.
„Zpropadený kluk“, vyprskl a cítil, jak jeho hněv narůstá. Dokonce víc, než když ten chlapec stál přímo před ním. Proč si Potter nemohl vybrat za Akolyt kohokoliv jiného v celém kouzelnickém světě? Bylo možné, že mu prostě osud šel po krku? Pokud ne, alespoň to tak čas od času vypadalo…
Celá tahle fraška byla Potterovo dílo! Ten kluk se zřejmě nudil a dohnal své příbuzné, aby ho vzali do Londýna. Něco takového by mu bylo podobné. Ano, přesně tak se to stalo. Potter se opět choval jako rozmazlený fracek a vymínil si u svých příbuzných, aby ho vzali do Londýna bez ohledu na to, jaké nebezpečí by ho mohlo potkat, a tam pak zkřížil cestu smrtijedovi. A zachoval se jako typický tvrdohlavý Nebelvír! Chtěl dostat vlastními silami jednoho z nejmocnějších služebníků Pána Zla. Typický arogantní Potter…
Vskutku! pomyslel si Snape, Brumbál se dobrovolně vrhá do problémů, když se snaží chránit toho kluka, a Potter je přitom tak nezlomně odhodlán nechat se zabít...
A potom – přidávaje na už tak dlouhý seznam Potterových provinění další položku – zmizel a zatáhl jeho do celé téhle věci! Toho kluka srazí auto a jeho poslední myšlenka je na esej z lektvarů? Co za člověka myslí na něco takového těsně před smrtí?
Potter… kdo jiný. Jenom Potter může být mimo, aby myslel na něco podobného, a zatáhl do toho někoho, kdo ho absolutně nenáviděl.
Snape se zamračil a stále divoce rázoval po místnosti, až se mu od pat prášilo. Až bude po všem a ten zatracený chlapec se vrátí do normálu, přísahám, že mu zadám tolik esejí, abych ho zaměstnal, že je ani do důchodu nenapíše, slíbil Snape temně sám sobě. Také dumal, jestli by nemohl začít strhávat Nebelvíru body ještě před začátkem semestru. Možná by ho to naučilo nezatahovat mě do svých nesmyslů…
Jakmile se ale chtěl Snape na konci místnosti otočit, byl oslepen náhlým závanem podivné záře. Zběsile šmátral po něčem, čeho by se mohl chytit. Sápal se po poličce, aby neupadl, jak tonoucí se stébla chytá, a křečovitě se jí držel. Nejasně zaznamenal několik sklenic, které spadly z roztřesené police a roztříštily se pod jeho nohama. Zdálo se to však tak vzdálené, že se Snape nezmohl na nic jiného, než svírat poličku ještě pevněji a modlit se za konec toho bláznovství.
Stejně tak náhle, jako útok přišel, i odezněl, a zanechal Snapea klepajícího se při opětovném prozření. Nejistě se opět vzchopil a zmateně se rozhlédl. Co u Merlina bylo tohle? Ale pak, jako v odpovědi na jeho otázku, náhlá myšlenka probleskla jeho hlavou jako deset stop vysoký rudý neonový nápis: Potter.
Snape lapal po dechu, zatímco se hnal místností ke dveřím a poté nahoru po schodech, které bral po třech. Slyšel, jak několik portrétů na něho křičí, ale nevěnoval jim sebemenší pozornost. Něco uvnitř něho křičelo, aby chlapce našel, a našel ho hodně rychle. Něco bylo strašně špatně…
Jak se tam dostal tak rychle nebo jakou cestou se vlastně přihnal, to Snape nevěděl. Avšak tam, v dálce na druhém konci chodby, spatřil kamenného chrliče Brumbálovy pracovny. Prořítil se okolo něj a popadl kliku u dveří místnosti pod chrličem, a vrazil dovnitř.
Brumbál a Sirius nadskočili šest palců nad jejich křesla, když Snape vpadl do pokoje, a jeho mastné černé vlasy divoce vlály kolem jeho obličeje. Snape si jich ale nevšímal a okamžitě pohlédl na křeslo u ohně, které vypadalo na první pohled jako prázdné. A jeho srdce mu vyskočilo až do krku.
Průsvitná silueta Pottera stále seděla na židli, přesně, jak mu nakázal. Ale chlapcova hlava ležela opřená o opěradlo a jeho oči byly zavřené, jako kdyby usnul. To však nebyl ten problém, který Snapea na celé té scéně šokoval. Ne, to ani ne. Byl to fakt, že chlapcovo tělo vypadalo, jakoby bledlo, což vyvolávalo chladný závan strachu v mistrově srdci.
Zatímco chlapcovo nehmotné tělo bylo již v průhledném odstínu vybledlé šedé, nemohl Snape popřít, že ho viděl mihotat se jako zmírající svíce. Zablikalo téměř zcela bez jasu a poté se pomalu proměnilo v rozmazaný bílý obrys.
„Pottere!“ zakřičel Snape a prohnal se kolem Brumbála a Siriuse, sedících vedle Harryho. „Pottere, probuďte se! Pottere!“
Chlapec se ani nepohnul.
„Co se děje, Snape? Co je s Harrym špatně?“ dožadoval se Sirius odpovědi, když vyskočil na nohy a přihnal se k Mistrovi lektvarů.
„Severusi, o co jde?“ zeptal se Brumbál, také na nohou.
Snape všechny kolem ignoroval a veškerou svou pozornost se snažil zaměřit na blednoucího chlapce před ním. „Pottere! Pottere, okamžitě se probuďte!“ křičel neustále do chlapcova ucha. Položil ruku na druhou stranu Harryho hlavy a sehnul se k němu tak blízko, že se jejich tváře téměř překrývaly. Kdyby to bylo jen trochu možné, popadl by jej za ramena a cloumal s ním tak dlouho, dokud by se neprobral. „Pottere, okamžitě se vzbuďte, nebo začnu Nebelvíru strhávat body! Pottere! Pottere!“
Snapeovo úsilí se zřejmě nakonec vyplatilo, když sebou Harry začal škubat. S bolestným vysíleným vzdechem se namáhavě snažil zvednout víčka. Zdála se však příliš těžká, a tak pomalu zase zavřel oči. Jeho beztělesná forma existence ještě jednou zablikala a nabrala trochu sytosti.
„Pottere, já vás varuji, okamžitě vstaňte!“ křičel Mistr lektvarů, když se náznaky paniky začaly vkrádat do jeho hlasu. Jeho hákovitý nos se už téměř dotýkal Harryho tváře, zatímco zděšeně křičel do chlapcova ucha. „Pottere! Pottere!“
Najednou Harry Snapeovo naléhavé volání uslyšel a vyčerpaně otočil hlavu na stranu. Řasy na jeho víčku se zatřepaly zpoza průhledných sklíček.
„No tak, Pottere, vstávat!“ zasyčel muž. Snažil se znít klidně, ale návalu paniky šlo těžko zabránit.
Harry opět zasténal, než otevřel své průhledné šedivé oči, aby oslněn vzhlédl ke Snapeovi, jako by ho na poprvé hned nepoznal. Když se Harry víc probral, Snape uviděl, jak barva jeho ducha nabírá sytosti a stává se jasně šedou.
Jak se zdálo, chlapec se zcela probudil a na jeho tváři bylo možné znatelně pozorovat, jak si začíná uvědomovat, kdo se nachází hned u jeho obličeje a komu zírá přímo do tváře. „Profesore?“ zamumlal tiše a zmateně se rozhlížel okolo sebe. „Co se děje?“
Snape hluboce vydechl. Netušil, kolik vzduchu celou tu dobu zadržoval.
„Severusi, co se to stalo?“ zeptal se ředitel a pohledem zděšeně těkal mezi Snapem a prázdně vypadajícím křeslem. „Stalo se něco s Harrym?“
Sirius se s úzkostným výrazem nakláněl nad Harryho židlí a vypadal, že Snapea za chvíli praští, pokud nezačne urychleně komunikovat.
Snape vrhl další ohnivý pohled a odklonil se od křesla. „Zdálo se, že Potter usnul, zatímco jsem byl pryč. Byl jsem ve své pracovně, když jsem ucítil divný pocit. Tak jsem se vrátil zjistit, co se stalo. Štěstí zřejmě stálo na naší straně, protože Potter vypadal, že každou chvíli vybledne.“
„Vybledne?“ dožadoval se Sirius bližšího vysvětlení. „Jak to myslíš, vybledne? Jako-“
„Jako že se vybledne, až zmizí,“ dodal Snape a věnoval muži zhnusený pohled koutkem oka.
„To není dobré-“ zamumlal Brumbál. „Už je vše v pořádku?“
Snape pohlédl dolů na Harryho, který tam seděl vystrašeně a zmateně. „Ano. Zdá se být. Už je vzhůru a už se nevytrácí. Řekl bych, že usnutí mohlo být onou příčinou, přestože nemám ponětí, jak nebo proč.“
Brumbál si pozorně prohlížel prázdné křeslo, ve kterém se Harry nacházel.
„Pouto Akolantového kouzla mezi vámi dvěma muselo být příčinou, která tě přiměla vrátit se zpět, když byl Harry v ohrožení,“ řekl, zatímco si mnul bradku. „Kdyby ses včas nevrátil, netuším, co by to mohlo mít za následek. Harry by mohl zcela zmizet, aniž bychom o tom já nebo Sirius věděli.“
Když se Brumbál opět obrátil na Mistra lektvarů, řekl: „Ty víš, co to znamená, Severusi. Nemůžeme riskovat, že se bude podobný incident opakovat. Musíš zůstat nepřetržitě Harrymu na blízku pro případ, že by k něčemu znova došlo. Jsi jediný, kdo ho vidí. Tohle blednutí neznamená pro Harryho nic dobrého. Běží nám čas. Jeho tělo bude muset být opět probuzeno.
Když usnul, kontakt jeho těla s duší musel zeslábnout.
Musíš Harryho sledovat a nedopustit, aby opět usnul. Dokud nenalezneme cestu, jak ho přivést k životu, a to rychle, vy dva se nesmíte oddělit.“
Při tom vševědoucím prohlášení, které téměř zastavilo jeho srdce, Harry vzhlédl na svého nejneoblíbenějšího profesora. Snape se na něj díval také a jeho pohled doprovázel nepříjemný úšklebek.
Dobře, pomyslel si s hrůzou Harry, alespoň ta vzájemná nelibost k tomu druhému je spojovala…
<< 4. kapitola 1. část << >> 5. kapitola >>
Komentáře
Přehled komentářů
Jaké štěstí, že Harry má jako Akolanta Severuse Snapea a jsou společně, tak říkajíc pod jednou střechou na hradě v Bradavicích. Při představě, že by Harryho Akolantem byla nějaká obyčejná mudlovská dívka ze samot v pohraničí, nebo z pastvin vysoko v horách, která by absolutně nevěděla, co se děje, kterou by Harry více strašil, než potřeboval, by vznikl úplně jiný příběh, a z toho všeho mě jímá hrůza. Jenže osamělý Snape, který se ve své osamělosti vyžívá a nepřeje si být nikým rušen, ten je nyní na nervy z povinností vyplývajících z akolantního vztahu. Je mi o tak nějak líto, i když na duhou stranu bych ho chtěla pořádně bacit do zad, aby se vzpamatoval, protože se jedná o život syna jeho bývalé kamarádky, ne-li o víc.
Děkuji za překlad, vždycky si ráda přečtu o tom, kterak se rozvíjí vztahy mezi SS a HP.
Re: zachraňte Pottera
(Omnes, 11. 1. 2019 14:32)Děkuji za komentář, Sisi. Každé slovíčko zanechané pod kapitolou je pro mě motivace. Za chvíli mi skončí zkouškové, takže se vrhnu na překlad další kapitolky.
Re: Re: zachraňte Pottera
(sisi, 18. 1. 2019 21:24)Držím pěstičky, aby zkoušky dopadly co nejlépe. Těším se na pokračování povídky.
zachraňte Pottera
(sisi, 5. 12. 2018 12:52)