3. Nevídaná komplikace 1. část
Konečně vám přináším novou kapitolu - respektive její první část - na kterou jste museli bohužel dlouho čekat. Jedním faktorem byla má dovolená, kterou jsem zabila polovinu září, a druhým je závratná délka této kapitoly. Dokonce i podle autorky je nejdelší kapitolou, kterou kdy svým čtenářům předložila. Takže by mě to mohlo alespoň lehce omluvit :D
A samozřejmě bych to nezvládla bez své drahé betušky Sisi ;)
Přeji příjemné čtení. A ráda bych připomněla, že stokrát přečteno je sice krásné, ale komentář ještě krásnější :D
-------------------------------------------------
Harry a profesor Snape stáli naproti sobě snad celou věčnost a v tichosti na sebe zírali. Déšť, který hlasitě bubnoval na okenní tabulky, jen podtrhával jejich mlčení.
„Pottere-“ našel nakonec Snape vlastní hlas, přestože to poněkud drhlo. Díval se na chlapce před sebou, jako by přemýšlel, jestli se sám nezbláznil.
„Opravdu mě vidíte?“ zeptal se Harry se vzrůstající nadějí. „Doopravdy vidíte, že stojím před vámi?“
Poslední slova jako by vyškubla Severuse z transu. „Jistěže vás vidím, Pottere. Tedy ne že bych se díval přímo na vás,“ ušklíbl se.
„Profesore, musíte mi pomoct!“ začal Harry křičet s naléhavou prosbou v očích, upřených na Mistra lektvarů. „Všichni si myslí, že jsem umřel! Nikdo jiný mě nevidí! Dokonce ani Brumbál! Musíte jim říct, že nejsem mrtvý!“
Snape sjel kritickým pohledem Harryho průhlednou siluetu od hlavy až k patě. „Naneštěstí, Pottere, když vezmeme v potaz váš současný stav, nemohu s nimi nesouhlasit. Vaše duše zřejmě prošla nějakým traumatickým zážitkem, což ji přimělo opustit tělo. To trauma se obvykle ve společnosti nazývá smrt.“ I přes svůj chladný lhostejný tón nepřestával zaujatě zkoumat Harryho beztělesnou formu existence.
„Bohové, Pottere, co se stalo?“ zeptal se nakonec, aniž by dokázal skrýt zvědavost.
„Já nevím!“ povzdechl zoufale Harry a znovu ucítil slzy v očích. „Prostě jsem šel ulicí směrem k Příčné ulici, když jsem uviděl toho smrtijeda, jak mě sleduje. Napadl mě a snažil se mě zabít. Vyměnili jsme si nějaké kletby, ale on mě vytlačil do silnice a pak se chystal použít Avada Kedavra, když do mě něco narazilo. A-a pak jsem se probral takhle!“ Harry si uvědomoval, že začínal blábolit, a slzy stékaly po jeho tvářích. Jakmile konečně našel někoho, kdo ho vidí i slyší, to zjištění dalo průchod veškerým potlačovaným emocím, které se v něm posledních několik hodin hromadily. „Pak přijeli záchranáři a vzali moje tělo do nemocnice, ale nedokázali mě zachránit a tak všichni doktoři odešli a přišli můj strýc a teta, ale bylo jim úplně ukradené, že jsem mrtvý, a pak přišel Brumbál a McGonagallová a Lupin, ale ani jeden z nich mě neviděl, a-“
„Pottere!“zakřičel Snape, aby konečně zastavil teenagerovo vyděšené žvatlání. Harry okamžitě sklapl a zíral do frustrované tváře svého profesora lektvarů, zatímco mu průhledné slzy nadále kanuly po tvářích.
Snape si dopřál několik dlouhých hlubokých nádechů a výdechů, aby se uklidnil. Byl pořádně rozčilený, že se musí vypořádat s vyděšeným hysterickým duchem svého nejméně oblíbeného studenta. A chlapec na něj pořád hleděl, jako kdyby ho bezeslovně prosil o spasení.
„Řekl jste, že tam byl smrtijed?“ řekl Snape poté, co se pokusil pobrat vše, co Harry vyklopil. „Jak vypadal?“
„Já nevím,“ odvětil a hrozilo nebezpečí, že se v každé chvíli znova rozbrečí. „Měl kapuci přes obličej.“
Snape novou informaci dlouhou dobu vstřebával. „Vypadá to tedy, že budou existovat další vnější faktory, o kterých nemáme ponětí, a které byly zapojeny do vaší smrti. Pokud byl Temný pán nebo smrtijedi do vašeho případu nějakým způsobem zapleteni, pak možná nešlo jen o hloupou nehodu. Brumbál musí být informován.“
Harry si byl stoprocentně jistý, že nikdy v životě netoužil někoho obejmout tolik, jako právě v tuto chvíli Snapea. Snape řekne Brumbálovi, co se stalo. Všechno se obrátí k lepšímu.
Najednou se ozval vysoký, zpěvavý hlas od stropu.
„Ubohý Srabus Severus! Ou, on se nám nakonec úplně pominul! Každý ví, že samomluva je prvním příznakem mentální lability! Ubohý, ubohý Srabus Severus! Co na to Brumbál řekne? Asi mu dá padáka! Ale co pak bude ubohý slídivý Srabus Severus dělat?“
Když Harry vzhlédl vzhůru, spatřil hlavu nechvalně známého bradavického poltergeista Protivy, jak vykukuje ze stropu připomínajíc bójku. Rolničky na jeho mrňavé čepici rozpustile zvonily, když se s kotoulem vyloupl ze stropu a začal dělat ve vzduchu přemety přímo nad jejich hlavami.
Nejstrašnější z pohledů přešel přes Snapeovu tvář jako zlověstný stín. Rty se mu zvlnily do vražedného úšklebku. „Vypadni odsud, Protivo, než přičaruji tvoji hlavu k Astronomické věži,“ zašklebil se nebezpečně.
„Ou, ubohý Srabus Severus,“ zpíval Protiva, jako by snad ani neslyšel Snapeovu výhružku. „Tss, tss, nejdřív mluví sám se sebou, potom hrozí mně, ubohému malému, násilím. Ou, Brumbálovi se to nebude líbit.“
„Řekl jsem, ať zmizíš!“ vyštěkl Snape, zatímco vytahoval hůlku z hábitu.
„Ubohý, ubohý slídivý Srabus Severus!“ zasmál se pobaveně Protiva a odpřemetoval chodbou, když zeleně světélkující koule vystřelila přesně do místa, kde se ještě před pár vteřinami vznášel. Protivův smích se ještě nějakou dobu rozléhal chodbou, když se řítil pryč, a k smrti dopáleného Snapea nechal za sebou.
Harry tam stál v naprostém tichu a pozoroval, jak Snape naštvaně zasunul hůlku zpět do vnější kapsy hábitu.
S prudkým zasvištěním černé látky se pak otočil a rozešel se. Harry stál jako přikovaný, protože netušil, co by měl dělat poté, co byl svědkem takové interakce. Když však Snape dosáhl konce chodby, zastavil se a ohlédl se před rameno s neskrývaně rozmrzelým pohledem.
„Takže?“ posmíval se. „Jdete se mnou, Pottere, nebo potřebujete písemné pozvání?“ Následně, aniž by dále čekal, se otočil a nasadil ostré tempo směrem do nejbližší přilehlé chodby. Jeho černý plášť za ním mocně vlál.
Harry se rozběhl, aby ho dohnal a srovnal s ním krok.
„Profesore, kam...?“
„Buďte zticha, Pottere,“ vyštěkl Mistr lektvarů.
Harry poslušně zmlknul. I když se chtěl Snapea zeptat na pár důležitých věcí (jako například kam jdou, a jak mu s Brumbálem hodlají pomoct), Harry se neodvážil promluvit. Nehodlal riskovat, že naštve jedinou osobu, která ho je v současné době schopna vidět.
Když Harry pokračoval v chůzi za Snapem, najednou si uvědomil, že se úzkost a strach posledních několika hodin smrskly do obyčejné lehké obavy usazené někde vzadu jeho mysli. Přestože neměl svého profesora nikdy rád (a ano, byly časy, kdy ho vyloženě nenáviděl), prosté vědění, že ho Snape vidí a je ochoten mu pomoct, stačilo k pocitu vděčnosti, který cítil v přítomnosti černovlasého muže. Dokonce ani nezáleželo, že ho vidí v době jeho momentálně největší slabosti; ubrečeného a užvatlaného, jako právě teď. Dokud se mu Snape bude snažit pomoct vrátit se do normálního stavu, bylo mu fuk, jestli pak vyklopí tuhle historku celé Zmijozelské koleji! Tak dlouho, dokud se nevrátí...
„Nemýlím se v předpokladu,“ ozval se před Harrym najednou Snape, „že jestliže Protiva nezaznamenal vaši přítomnost, pak vás nikdo jiný kromě mě nedokáže vidět?“
„Vypadá to tak,“ pokrčil rameny Harry.
Přísahal by, že Snape zavrčel. „Budiž, to by mohlo být zajímavé,“ zamumlal Snape temně.
Harry spatřil kamenného chrliče u vstupu do Brumbálovy pracovny, jak zaclání pohledu do chodby. Ale místo aby se před ním zastavili, jak Harry očekával, Mistr lektvarů jen pokračoval kolem něj k jiným dveřím skoro na konci chodby. Harry mlčel a následoval jej. Když se přiblížili ke dveřím, Harry zaslechl tlumené hlasy vycházející z místnosti.
Vzhlédl zvědavě ke Snapeovi s otázkou v očích, ale Mistr lektvarů neřekl ani slovo. Namísto toho si to namířil rovnou ke dveřím a rozrazil je bez jakéhokoliv náznaku byť jen letmého zaklepání. Harry ho následoval dovnitř. K jeho údivu se ocitl v místnosti s dobrou pěticí profesorů a s nikým jiným než s jeho vlastním kmotrem!
„Siriusi!“ zvolal Harry překvapeně, ale okamžitě opět zmlknul při pohledu na jeho tvář.
Jeho vlastní tělo leželo nataženo na dlouhé pohovce v pravé části místnosti v úplně nejzazším koutě a přes ně se nakláněla Madam Pomfreyová. Sirius seděl na okraji gauče při něm, prázdný pohled upřen na Harryho bledou tvář. Dokonce se ani neotočil ke Snapeovi, když vrazil do místnosti doprovázen závojem černých vlasů a vírem černého hábitu. Jeho oči byly oteklé a podlité krví, jako by celé věky proplakal. Mastné vlasy lemovaly jeho ztrhaný obličej a napůl jej před Harrym zakrývaly. Avšak ani to nestačilo, aby nespatřil ten pohled nejhlubší beznaděje, jakého byl Harry svědkem tolikrát v tento den. Jako by jeho kmotr ztratil všechny důvody, proč žít.
Lupin stál poblíž Siriuse a upřeně ho sledoval, jak shlíží na mrtvé tělo syna jejich nejlepšího přítele. Profesorka McGonagallová a Brumbál byli přítomni také. Drželi se blízko dveří a tlumeně hovořili. Oba se odmlčeli, když Snape vstoupil. V tu ránu čelil jejich překvapení.
„Brumbále,“ začal a mířil k nim. „Přišel jsem do střetu s jistou skutečností...“
„O co se jedná, Severusi?“ zeptal se bezbarvě Brumbál, což Snapea akorát ještě víc dopálilo. Dobrotivý Bože, ten zatracený chlapec nebyl až tak důležitý!
Snape se váhavě podíval na Siriuse na druhé straně pokoje. Madam Pomfreyová a Lupin zrovna zmlkli také, aby slyšeli, o co se jedná. Dokonce i Sirius se donutil vylézt ze své ulity lítosti a smutku, aby k nim vzhlédl.
Mistr lektvarů se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, než se obrátil na Brumbála, připravuje sám sebe na absurditu vlastních slov. „Potter mě zkontaktoval,“ vysypal ze sebe raději co nejrychleji. „Zřejmě se něco přihodilo před tím, než zemřel. Před chvíli jsem natrefil na jeho ducha na chodbě. Říkal, že byl napaden smrtijedem těsně před tím, než ho srazilo auto. Snažil se zkontaktovat ostatní pro pomoc, ale jak se zdá, nikdo jiný ho nevidí, ani neslyší.“
Tak! A je to venku! Teď už jen záleželo na tom, zdali mu uvěří, nebo ne.
Čas se táhl nekonečně dlouho, zatímco všichni mlčky zírali na Snapea v tíživém ohlušujícím tichu, že si říkal, jestli snad neslyší i déšť stékající z oken na druhé straně chodby. Až takové ticho se tam rozléhalo.
Harry, stojící neviděn poblíž dveří, se rozhlížel vyděšeně okolo. Co se stane, když Snapeovi neuvěří? Napadlo jej náhle, když si až teď uvědomil komplikovanost situace. Co pak? To opět ucítil známý tíživý chuchvalec strachu, který se namotával kdesi v hlubinách jeho žaludku.
Nakonec Brumbál, když se stal opět pánem svého vlastního jednání, zvedl pohled přímo ke Snapeovi. Poprvé, za celou dobu. Pak pohlédl zpět na Harryho tělo. „Ty říkáš, že ho vidíš, Severusi?“ zeptal se.
Snape nedokázal identifikovat žádnou konkrétní emoci v tónu jeho hlasu, ale rozeznával stopu skepse. Profesorka McGonagallová naklonila hlavu na stranu a obočí jí vylétlo vzhůru, jako by přemýšlela o tomtéž. Za sebou Snape přímo cítil oči Blacka a Lupina, jak se mu z druhé strany místnosti zavrtávají do zad.
Jeho tváře se rozhořely. Bylo mu jasné, jak to vyznělo. „Ano,“ odpověděl s nechutí.
Brumbál dlouhou chvíli pečlivě studoval lektvaristovu tvář, pohroužen do ticha. Snad se snažil změřit pravdivost jeho výroku. „Jak je ale možné, že ho nikdo jiný nevidí?“ zeptal se starý ředitel.
„Nemám tušení, ale Potter se snažil očividně spojit s každým, koho potkal, od té doby, co se ocitl v tomto stavu.“
„A je teď tady s námi?“ otázal se.
Snape prudce kývl hlavou. Věděl, že to bylo jen otázkou času...
„Ano,“ řekl. „Je přesně tady.“ Ukázal do prostoru u dveří, kde Harry nervózně přešlapoval.
Co přišlo bezprostředně poté, uvrhlo všechny v překvapení. Ani potom nedokázal nikdo vysvětlit, jak se to mohlo semlít tak rychle.
Bez jakéhokoli předchozího varování Sirius vyskočil z pohovky, na které leželo Harryho tělo, a vrhl se Snapeovi na záda. Chopil se límce hábitu Mistra lektvarů a prudce s mužem otočil, než jej hrubě přitlačil k protější stěně. Pevně v pěstech svíral látku jeho hábitu a vztekle s ním mlátil o zeď, zatímco Snapeovy nohy bezmocně visely několik palců nad zemí.
Vyděšené výkřiky zbytku osazenstva zazněly místností.
„Ty zatracený parchante!“ řval Sirius do Snapeovy tváře. „Ty zatracený bezcitný parchante!“ Jeho oči se rozzářily divokým šíleným pohledem, jako by se mu právě dostalo poslední kapky bolesti, která jej dělila od totálního zešílení. „Ty bezcitný umaštěný červe!“ křičel a stále držel Snapea pod krkem. „Vždycky jsi Harryho nenáviděl! A i teď, když před tebou leží mrtvý, si z něho budeš utahovat! Nikdy ti nic neudělal! Proč mu stále dáváš sežrat zášť, kterou chováš k Jamesovi? Vždyť byl jen dítě! Proč máš stále potřebu ho mučit, i když je po smrti? To nedovolíš ani těm, co ho měli rádi, v klidu truchlit? Jsi taková zatracená stvůra, že se musíš snažit udělat i z jeho smrti recesi? Je to tak?“ Od chvíle, kdy znova uhodil Snapem o zeď, jako by jej opustil zbytek sebeovládání, co v něm ještě přetrvával.
„To stačí!“ zahřměl Brumbálův příkaz a Lupin se pokusil odtrhnout Siriuse od Snapea. „Řekl jsem, to stačí!“
Když Brumbála konečně poslechl, nebo jeho hladina vzteku klesla příliš nízko na to, aby znovu Snapem třísknul o zeď, pustil lektvaristův hábit a ustoupil vzad. Stále si lektvaristu měřil nenávistným pohledem přes závoj zlobných slz, které mu zakalovaly zrak. Snape sklouzl po zdi k zemi. Kašlal a lapal po dechu. Profesorka McGonagallová mu běžela na pomoc.
„Co to má znamenat?“ dožadovala se, když přiklekla ke Snapeovi. „Napadnout takto učitele!“
„Ten bezcitný bastard,“ procedil Sirius skrze pevně sevřené zuby. „Přísahám, že jestli ještě cekne o Harrym, tak ho zabiju!“
„Nic takového neuděláte, Siriusi,“ řekl Brumbál hlasem silným a důrazným, zatímco upíral k řečenému muži oči.
„Snaží se znectít Harryho památku!“ zvolal obraceje své běsnění k řediteli.
„Možná,“ připustil starý kouzelník. „To však není důvod k podobnému útoku, a tím spíš pro člena řádu.“
„Mluvím pravdu,“ vyštěkl Snape, když se roztřeseně odlepil od zdi a postavil se na nohy. Naštvaně si uhladil hábit. „Já nelžu!“
Sirius se už-už chystal opět skočit po Snapeovi, když mu Lupin rychle chytnul ruce a stáhl ho zpět. „Jako bych přímo tady viděl stát svého synovce!“ nakonec se rozhodl pro křik, když zjistil, že stisk jeho přítele je příliš silným, než aby jej setřásl.
Snape vrátil Siriusovi vražedný pohled s pohrdlivým šklebem, jako by netoužil po ničem jiném, než pronést pichlavý komentář o jeho inteligenci. Ale Lupin byl rychlejší a zastavil ho dřív, než vůbec stihl začít.
„Je mi líto, že ses musel střetnout se skepsí vůči všemu, cos řekl, Snape.“ Snažil se udržet hlas v mezích klidu. „Ale možná kdybys nám mohl předložit nějaký důkaz...“
Všichni v místnosti na Snapea upřeli pohled plný očekávání a čekali, co z něho vypadne.
Začínal si uvědomovat, že se bude nucen uvolit k nějakému jejich pitomému testu, než mu skutečně uvěří. „Jako co?“ zavrčel pod vousy.
Pozornost všech v tu ránu přeskočila na Brumbála.
Starý ředitel tiše zvažoval odpověď, zatímco se zamyšleně tahal za vousy. „Snad bys nám mohl sdělit něco, co by mohl vědět jen mladý Harry,“ řekl.
„A co by to mělo být?“ ucedil jedovatě.
„Jak jsem dokázal utéct z Bradavic poté, cos mě tak poctivě předal zpět do rukou autorit k polibku mozkomora?“ zasyčel Sirius z Lupinovy strany s vyzývavou jiskrou v očích určenou jeho nepříteli z dětství.
Snapeovi zorničky se zúžily. „Častokrát jsem přemýšlel, jak byl ten působivý útěk proveden,“ zamumlal zadumaně. Hodil strohý pohled směrem ke dveřím. „Takže, Pottere?“
Harry nadskočil, když uslyšel své jméno a vyděsil se. Oči všech přítomných se teď upíraly jeho směrem. Pouze profesor Snape však dokázal přesně zaměřit místo jeho výskytu a teď na něj vyzývavě hleděl. Celá skupinka (možná snad vyjma Brumbála) si začala navzájem vyměňovat skeptické pohledy a zdálo se, že se cítí nepříjemně, když zírají na prázdné místo u východu, a čekají na nějaké světoborné odhalení.
„Tak co bude?“ netrpělivě ho pobízel Snape.
„No,...“ zasekl se Harry. Jak od něj může čekat odpověď na něco takového poté, co strávil poslední hodiny zběsilým dožadováním se po kontaktu, a najednou na něj půl tuctu lidí takhle civí? Zkrátka se nedokázal pod tlakem donutit mluvit.
„Hele, Srabusi, jestli nám to nejsi schopný říct, tak pro prostě přiznej,“ ozval se Sirius.
„Doporučil bych ti držet ústa zavřená, Blacku, nebo ti je zavřu vlastnoručně,“ štěkl Snape.
Jakmile Harry uslyšel, že se výhružky násilí opět navrátily, vyhrkl: „Hermiona a já jsme použili obraceč času, abychom se mohli vrátit do minulosti a unést Klofana dřív, než ho stihnou popravit. Vyletěli jsme na něm k západní věži a osvobodili Siriuse, který si vzal klofana a oba uletěli pryč.“
„Cože!“ zařval Snape, když se rychle otočil opět na Harryho. Všichni v místnosti nadskočili a divoce hledali po místnosti příčinu jeho náhlého výbuchu. „Ty a ta zpropadená Grangerovic holka jste řídili hypogryfa odsouzeného k smrti, abyste Blacka osvobodili?! A ilegálně jste použili obraceč času?! Měl bych vás oba nahlásit na Ministerstvu!“
Harry hleděl na Snapea, který se právě nad ním tyčil jako hrozivý černý přízrak, a přemýšlel, jestli i přes absenci jeho nehmotného těla může najít způsob, jak ho proklít. Avšak když se donutil prohlédnout výrazy ve tvářích všech ostatních, věděl, že konečně uvěřili.
Sirius hleděl na Snapea s rozšířenými zorničkami a spadnutou čelistí, jako by snad úplně ztratil schopnost mluvit. Lupinova vyčerpaná tvář jevila podobné příznaky. Profesorka McGonagallová a Madam Pomfreyová sdílely pochybovačné, nejisté pohledy, protože nebyly tenkrát přímo zahrnuty do Siriusova úprku, ale dokázaly číst šok v očích těch druhých. Na druhou stranu z Brumbála vyzařovala úleva a na rtech se mu usadil široký úsměv.
„H-Harry?“ zakoktal se Sirius a zběsile se rozhlížel okolo sebe, snad jako by očekával, že jeho synovec v každé chvíli vyskočí zpoza nějakého nábytku.
„Je přímo tady, Blacku,“ odsekl Snape, směřuje prst do místa, kde se jmenovaný nacházel.
„Tedy, není tohle ten nejneočekávanější zvrat?“ rošťácky se zaradoval Brumbál, kterému se opět vrátil hlas plný života.
Harry zoufale vzhlížel ke Snapeovi. „Prosím, pane, musíte je přesvědčit, ať mi pomohou. Řekněte Brumbálovi, aby něco udělal. Jestli mi nedokáže pomoct-“
„Zmlkněte, Pottere,“ štěkl po něm Snape. „Těžce pochybuji, že vás Brumbál hodlá nechat v takovém stavu, pokud je v jeho moci, aby něco změnil.“
„Naprostá pravda,“ souhlasil Brumbál a pár kroky se přiblížil k Snapeovi a Harrymu. Jiskřička nové naděje se mu třpytila v očích.
<< 2.kapitola 2.část << >> 3. kapitola 2. část >>
Komentáře
Přehled komentářů
Objevil jsem nedávno a zatím super :)
:-)
(Lady corten, 3. 11. 2017 9:36)
Velmi zajímavá povídka. Na podobné téma, kdy je Harry duch, jsem doposud nic nečetla. Jen o jedné mi jednou někdo vyprávěl, ale ta byla na rozdíl od této za Slash.
Jsem moc zvědavá jak to bude pokračovat a další část se tudíž velmi těším.
:)
(KattyV, 22. 10. 2017 17:52)Tak toto vypadá zajímavě. Neobvyklá zápletka, myslím, že s podobnou jsem se ještě nepotkala. Budu se těšit na pokračování.
Re: :)
(Omnes, 30. 10. 2017 16:18)Já také ne, a proto mě lákala, abych ji přeložila. Díky za komentář . :)
Paráda
(larkinh, 28. 10. 2017 10:24)zase něco, co vypadá zajímavě a na co se můžu těšit :) Díky za překlad.
:)
(Nyssa, 15. 10. 2017 0:55)
Tak som dnes náhodou objavila túto poviedku a som za to nesmierne rada. Nájsť Severitus (preložený), ktorý by som ešte nečítala je takmer zázrak a tak som takmer skákala radosťou. Príbeh sa super číta a nápad je hrozne originálny. Priznám sa, že pri čítaní som sa neubránila pár slzám. Je to fakt super a tak ďakujem za tvoju prácu na preklade.
Som si istá, že sa sem budem pravidelne vracať a dúfať v pokračovanie :)
Re: :)
(Omnes, 15. 10. 2017 11:45)Děkuji za milý komentář. Jsem moc ráda, že tě osud přivedl až sem a vítej :)
.
(larkinh, 10. 10. 2017 22:21)
To je zajímavá povídka... jenom doufám, že mu “nevyčarují” nové tělo.
Díky za překlad.
zase budu brečet
(sisi, 2. 10. 2017 21:38)
Harry se tak usilovně snaží vrátit k živým, že je mi ho hrozně líto. Právě pro něj by smrt mohla být opravdovým vysvobozením, ne to peklo u mudlů a tíha odpovědnosti v kouzelnickém světě, ty se nedali unést. Teď mohl mít klid a začít brát svět z posmrtného nadhledu, ale on byl jen malý chlapec a to dělá celý příběh velmi tragickým. Harry je tak ztracený, opuštěný. Takže jo, už brečím. Je mi ho tak hrozně líto! Přišel o maminku, otce, domov, jejich lásku. Vždycky to obrečím.
Moc děkuji za novou kapitolu, budu se těšit na další. Povídka mě velmi vábí. Nemohu říct, že těší, když je o duchovi, který neví.
Re: zase budu brečet
(Omnes, 2. 10. 2017 23:00)Děkuji ti Sisi za tvůj pestrý komentář, plný sice žalu a lítosti, ale také soucitu a pochopení. Harryho situace je tristní, ale na druhou stranu se můžeme radovat, že se vše obrací jen k lepšímu. Hlavně že Brumbál ví, že Harry ještě zcela neodešel do onoho světa. Jsem stejně zvědavá jako ty, jak se to bude vyvíjet.
Díky
(Fido, 20. 2. 2018 12:07)