21. kapitola
Beta : Sisi
---
Snape pohlédl na hrad, ke kterému se měl přiblížit jako nepřítel. Bradavice, jeho domov. Jediné místo, kam se mohl obrátit, s jedinými lidmi, na kterých mu skutečně záleželo, že by za ně položil život. Cítil se jako rakovinotvorná buňka, která má napadnout tělo, co ji živí. To jeho psychickému rozpoložení příliš nepomohlo, ale posílilo to jeho rozhodnutí držet se plánu, který tiše pomalu zosnoval, aniž by Voldemort nebo Brumbál tušili. Snape miloval překvapení, když ti, kterým bylo určeno, byli velmi nepotěšeni.
Koneckonců byl největším nepřítelem Pobertů.
Voldemort namířil své kostnaté, abnormálně bledě prsty k hradu a Mozkomorové plachtili tím směrem. Jakmile temní azkabanští strážní pronikli za hranice pozemků k hradu, začalo to.
„Můj Pane, hrad je osvětlen,“ poukázal jeden smrtijed. Snape spěchal s vysvětlením dřív, než Voldemort dostane nějaké směšné podezření.
„Musí to znamenat, že Červíček podělal svou misi. Dejte příkaz k ústupu, můj Pane, Brumbál byl varován.“
„Neuteču jako nějaký slabý blázen! Sanguiflus!“ zasyčel Voldemort a namířil hůlku na mistra lektvarů. Vrhl rychlou kletbu, kterou vyventiloval veškerou svou frustraci. Zasáhla ho plnou silou a krev začala proudem téct ze Snapeových očí, nosu a úst. Snapeovi se zdálo, jako by se svět otočil, než dokázal opět myslet a mluvit. Zlehka se dotkl vlhkosti na tváři a pak pokorně utřel krev do svého rukávu, zatímco mumlal omluvy. Voldemort mu nevěnoval víc pozornosti než prachu na svých botách a obrátil se ke zbytku smrtijedů.
„Má ještě někdo další námitky k této misssi?“ zeptal se jedovatě.
Nikdo necítil potřebu promluvit. Voldemort přikývl, k nikomu však konkrétně, a jeho karmínové oči nepatrně prozařovaly temnotou.
V tu chvíli se ve vzduchu objevilo znamení zla a vrhalo na hradní zdi tmavě zelenou zář. Snape pocítil jemné zachvění ve vzduchu, když obrany hradu byly oslabeny zevnitř dostatečně, aby někdo schopný je mohl prorazit. Voldemort něco okamžitě zamručel, mávaje hůlkou ve vzduchu, a ozvalo se slabé zasténání, když obrany zcela padly. Mozkomorové pronikli do hradu.
Voldemort se usmál jako kobra a obrátil se k Luciusovi.
„Mladý Draco si počínal dobře. Přiveď ho příště s sebou, aby mohl dostat znamení,“ řekl a nejstarší Malfoy se triumfálně zašklebil pro svého jediného syna. Voldemort pozvedl hůlku.
„Mí bratři a sestry! Přišel čas, abychom si vzali, co nám po právu patří! Nešetřete nic a nikoho!“ zvolal a smrtijedi se s připravenými hůlkami rozběhli vpřed.
Když Snape běžel s ostatními, jedna věc ho trápila. Proč sakra ještě nepovolal golemy?
Nazelenalé výpary z groteskního znamení vznášejícího se vysoko nad začarovanou kupolí se ještě nerozptýlily z Dracovy hůlky, když Harry zasyčel, Brumbál vykřikl příkazy po bystrozorech, Sirius zavolal na Remuse, ať dává bacha, a bezpočet mozkomorů vlétlo do místnosti. Okamžitě se ochladilo, když slepě šmátrali a natahovali se po každém, kdo jim přišel do cesty. Mnoho z nich již mělo kápi sundanou.
Do všech směrů vytrysklo mnoho Patronů. Draco sledoval, jak Harry popadl svou hůlku jako hůl a oháněl se s ní kolem sebe. Poslal k zemi jednoho z bystrozorů a stříbrný jelen z jeho hůlky, stejný, jaký ho srazil nedávno během famfrpálového zápasu, pádil k mozkomorovi, v jehož metrovém okruhu všichni s chvěním klekali k zemi.
Mozkomorové prohrávali bitvu, to dokázal každý poznat. I když se tu a tam zachvěl, Draco byl rád. Nepřekvapilo ho to. Když došlo na skutečnou bitvu, mozkomorové nepatřili mezi nejefektivnější nebo nejsmrtonosnější zbraně na bojišti.
Nálada se zvedala spolu s teplotou, když mozkomorové méně a méně odolávali. Pak povyk přehlušil Siriusův hlas.
„Mozkomorové nás měli odlákat!“
První skutečná vlna útoku přišla v plné síle, když většina bystrozorů byla zaměstnána uhýbáním nebo bojem s mozkomory, takže spousta smrtijedů pronikla bez povšimnutí dovnitř. Nakonec byly černé hábity všude. Zdálo se to jako kouzlem, že se po Siriusově pohotovostním křiku objevily všechny ty černé hábity a netečné nelítostné bílé masky.
V onu chvíli kletby, kouzla a mnoho jiných útoků si začaly vybírat svou daň. Těla za těly padala, bystrozorové i smrtijedi, někteří mrtví, někteří umírající, ostatní s modlitbou, aby přežili. Služebníci temného pána nejčastěji používali kletbu Avada Kedavra a bystrozorové různá omračující a znehybňující kouzla.
Jak podlaha začala klouzat a plnit se těly, Harry si musel dávat pozor na nohy. Sasha se vyplazila po jeho ruce až ke krku, kolem kterého se obtočila jako náhrdelník, a upírala oči, na cokoliv si Harry přál. Nebylo toho mnoho, protože se držel Snapeovy rady a spoléhal raději na svůj sluch než na jiný smysl. Proto se pohyboval dostatečně rychle na to, aby nepředstavoval skutečný cíl, a mířil hůlkou tak rychle, že se jeho kletbám nebylo možné vyhnout. Vzhledem ke skutečnosti, že v místnosti bylo více než dvě stě lidí, Harryho kletba si vždy našla svůj terč. Avšak mladý nebelvír nepočítal zásahy. Pátral po dvou osobách.
Po Severusi Snapeovi a Tomovi Riddlemu.
„Rone, vážně bychom neměli-“
„Přestaň s tím, Hermiono! Když nechceš Harrymu pomoct, tak jsi se mnou neměla běžet“ odfrkl si Ron, když spěchali, aby se přidali ke rvačce. Na okamžik zůstali oba stát, čirý děs v očích, když uviděli následující výjev.
Těla byla rozházená po podlaze. Jak smrtijedi, tak bystrozorové. Ostatní po nich šlapali ve snaze utéct nebo doběhnout svůj cíl. Odporné kletby rozsévaly všelijakými způsoby smrt, včetně fatální Avary Kedavry. Pro jednu šílenou chvíli nedokázali dva patnáctiletí nebelvíři rozlišit spojence od nepřítele.
Pak Ron uviděl svého otce a kletbu, která proti němu letěla, a s křikem a hůlkou v ruce se rozběhl na toho smrtijeda bez myšlenek na následky. Hermiona spěchala za ním, mívajíc hůlkou do všech stran, a odhazovala těla a bojující muže z kamarádovy cesty, dokud se nedostali k Arthurovi Weasleymu.
„Tati?“ promluvil Ron a kolébal nehybné tělo. Arthur otevřel nepatrně oči, které se zády strachem doširoka rozvalily.
„Ty… neměl bys… tady být!“ lapal po dechu.
„Rone, musíme si najít lepší místo! Takový nápor nedokážu udržet!“ vykřikla Hermiona. Ron vzhlédl, zmateně zamrkal a spatřil, že je Hermiona schovala do bublinového štítu. Přikývl a vstal, podpíraje svého otce.
„Vezmu ho někam do bezpečí a pak se vrátím. Najdi Harryho!“ zvolal, když vyběhl. Bublina praskla, hned jak byl z jejího dosahu.
Hermiona neměla jinou možnost, než se ponořit do bitvy, aby našla svého slepého kamaráda. Nikdy jej neviděla bojovat, protože Harry nikdy nesouhlasil, aby se přidala k jeho tajným lekcí souboje, takže nemohla tušit, jestli je boje vůbec schopen.
Bylo však zhola nemožné někoho pozorovat nebo najít, když máte dost práce s obranou sebe i ostatních. Napadlo ji, že by na něj zakřičela. Byla si naprosto jistá, že by ji v přes bitevní vřavu slyšel. Harry se naučil rozeznat zvuky od hluku už dávno. Ale ona ne. Pokud bojoval, nepotřeboval si dělat starosti ještě o ni, nebo o Rona.
Pouze doufala, že by ho mohla alespoň zahlédnout.
Snape se snažil nemít na bitvě příliš velký podíl. Pokud měl jeho plán fungovat, musí zůstat mimo děj, alespoň dokud Voldemort nepovolá golemy. Snažil se tedy zůstat na samém okraji celé té pulzující masy bojujících lidí, pouze odrážel kletby a doopravdy neútočil. Chránil sebe tak, aby mohl chvílemi ochránit i ostatní. Věděl, že tohle prostě nemůže být konečná podoba bitvy.
Viděl Harryho, jak se pohybuje mezi smrtijedy, hází kletby kolem sebe a všechny zasahovaly do blízkosti cíle, některé dokonce na vlas přesně.
Na krátkou chvíli si dovolil obdivovat mladíka, jehož schopnosti boje byly stejné jako bystrozorů po jeho boku. Tohle jsem stvořil. Bez ohledu na to, jak špatný jsem člověk, tohle je hlavně má práce. Rozhlédl se kolem ve snaze zahlédnout Voldemorta. Kam ten šmejd zmizel?
Harry ucítil ostrou bolest, která prostupovala jeho jizvou, a pochopil. Sasha vystrašeně zasyčela. Harry polkl a zasyčel k ní přátelsky: „Sasho, běž pryč. Dej pozor, aby na tebe někdo nešlápl.“
„Neopussstím toho, sss kým jsssem sssvázána.“
„Sssasho, nemám časss na protesssty.“
„Tak neprotessstuj!“ zasyčel had autoritativně a zavrtal se hlouběji pod Harryho oblečení. Harry ucítil chladný pásek, jak sklouzl po jeho paži a pohodlně se uvelebil stočený kolem jeho předloktí na žlutohnědé rukavici. Harry neměl čas na to, aby se s hadem hádal, protože tohle byl Voldemort a ne Malfoy, kterému obvykle čelil.
Zasáhl ho Cruciatus. Už podruhé během noci. Bolest mu vytryskla v hlavě, necitelná a obtěžující. Věděl, že spadl na zem, ale pořád měl na paměti, že nesmí pustit hůlku, a že všichni teď spíše zírali, než bojovali. Bylo to tady znovu – Harry Potter proti Tomovi Riddleovi, proti Voldemortovi. A Harry se právě v tu chvíli na zemi mrskal jako ryba na suchu ve snaze dostat se rychle opět na nohy.
Účinky kletby náhle odezněly. Ten konec byl stejně bolestivý jako zasažení.
„Tedy… to je ten ssslepý chlapec, kterého lze tak těžko najít… a zabít?“ usmál se, a jeho karmínově červené oči si užívaly pohled na chvějícího se chlapce, škrábajícího se na nohy.
„Já… se neděsím boje s tebou. Už jsem si tím prošel,“ odvětil Harry. Netušil, proč se s ním vůbec bavil. Jeho hlas zněl vyčerpaně a trochu jako psí štěkání. Však taky jeho krk utrpěl zásah, stejně jako zbytek těla.
Voldemort nebyl rád za Harryho zmínky o jejich dávnějších šarvátkách. Nepatřilo to mezi nejlepší témata, se kterými mohl někdo v jeho přítomnosti začít. Vlastně žádná žijící bytost se o tom nikdy nezmínila, dokonce ani Nagini. A tenhle šlachovitý domlácený kluk nebude výjimkou. Voldemort pozvedl elegantně hůlku s útoku… a náhle zjistil, že se kryje před dobře provedenou omračovací kletbou Lepidae. Ten zmetek byl rychlý. Rychlejší, než kterýkoliv kouzelník, se kterým bojoval, a že už jich pár Voldemort přemohl (a zabil). Zarazil se. Harry očividně našel způsob, jak zasáhnout cíl, i když jej zřejmě vyčerpával a nepoužíval ho nadbytečně. Opět chlapce podcenil. Tentokrát vinou Snapeových neustálých ujišťování, že je kluk kvůli své slepotě zničený a neschopný. Až k tomu dostane příležitost, vyřídí si to s ním mizerným umaštěncem.
„Velmi dobře, Harry Pottere. Mnohem zajímavější než posledně, když jsme… soupeřili. Nech mě postarat se o naše přátele, než ti… budu věnovat všechnu svou pozornost,“ řekl úlisně, jakmile mávl hůlkou, cosi slabě zamumlal, a Harry se vyhnul poutající kletbě. To však dalo Voldemortovi dostatek času, aby pronesl hlasitým odporným hlasem:
„Ameth Fortuna Tuera Molta!“
V mžiku se země otřásala pod těžkopádnými mocnými kroky a rachot skály potýkající se s údery a štíty přehlušil i vystrašený křik. Golemové zbořili část stěny ve Velké síni, zatímco udupali nebo pohřbili pod sutinami nešťastné přihlížející. V tom okamžiku se bystrozorové rozběhli vpřed, aby smazali písmeno A ze slova AMET na obličeji bez tváře.
Golemové se potáceli kolem, podupávali bystrozory a ani smrtijedům se vždy nevyhnuli. Draco přestal utíkat pouze ve chvíli, kdy klopýtl o napůl zasypané Weasleyovo tělo, které se nepokoušelo prchnout, ale pouze dostat se dál od sutin. Draco chtěl pokračovat, ale zůstal zírat. Rozpoznal v Ronově hlase stejný animální strach, který sžíral jeho vlastní srdce.
Bez rozmyslu Draco zamával hůlkou, aby pohnul s kameny a pomohl Ronovi zvednou otcovo tělo. Ron zamrkal v úžasu. Draco se ušklíbl.
„Nebudu vždycky po ruce, abych ti pomohl vytáhnout otce z pod kamení, Weasley,“ řekl a pokračoval dál.
Dokud ho nezasáhla kletba jeho vlastního otce.
„Bezcenný hloupý kluku! Pomáhat krvezrádcům v den Pánova nejvyš-“ Náhle Lucius zkameněl. Draco vzhlédl a spatřil Rona ve stejné pozici jako předtím, jak stále vyjeveně zírá, jen s rukou s hůlkou napřaženou tak, že mohla akorát vrhnout omračovací kouzlo na hlavu Malfoyovic rodiny.
„Blbečku!“ zašeptal Ron sám k sobě se stejně vytřeštěnýma očima, jako byly ty chlapcovy, do kterých hleděl, v šokovaném uvědomění si vzájemné pomoci, kterou si navzájem právě poskytli.
Jen jeden golem ležel na zemi bez známek života. Zbytek se stále potácel kolem a snažil se ničit a zabíjet. Brumbál bystrozorům nařídil, aby se drželi stranou, spíš v obraně než útoku, když každý ulomený kus vzal s sebou i život ve snaze napáchat co největší škody a co nejvíc zranit ve všech směrech.
Zamířil pečlivě na druhého golema, který se zrovna snažil rozdrtit Remuse a Hermionu, a s namířenou hůlkou zamumlal příkaz. Golem zamrzl ve stejné pozici, se slovem METH na čele. Brumbál vložil do zaklínadla mnoho koncentrace, aby neselhalo, a aby přerušil Voldemortovo krvavé spojení s tím netvorem. Byl to výkon největší možné moci a síly, která vyžadovala mnoho energie a soustředění.
Právě proto musel být Brumbál tím, kdo oba teď již nehybné golemy skolil.
To jej však na chvíli připravilo o bojovou pohotovost a Averyho kletba jej zasáhla tak rychle, že Remus stačil jen zakřičet.
Voldemortova pozornost byla upřena na souboj s Harrym. Shledával jej daleko obtížnějším než obvykle a to ho dovádělo k šílenství. Každá kletba, kterou na chlapce vrhl, vzápětí narazila na již vztyčený štít. Zdráhal se seslat smrtící kletbu po zkušenostech z posledních let. Voldemort netoužil vidět Potterovy znovu. To bylo hlavním důvodem, proč tenkrát během té veledůležité noci přišel vykonat popravu osobně.
A nemohl už ani využít krevní vazby s golemy, protože ten vypočítavý starý moula Brumbál jej už natrvalo porušil.
Musí dnes v noci zvítězit. A zatím vyhrával. Dostal se do Bradavic, bylo tam víc padlých bystrozorů než smrtijedů, a právě se chystal dorazit Harryho Pottera.
Kdyby ten chlapec jen zůstal stát na místě a choval se jako řádná oběť. Voldemort byl naneštěstí zasažen Harryho kletbou Ento-Impedient, zatímco o tom dumal. Na pár okamžiků byl v moci kletby.
Když Harry klopýtl, uvědomil si náhle, že použil Ento asi osmkrát víc než měl. A cítil se, jako by už neměl v těle kapku krve.
Teď ho Voldemort určitě dostane…
Brumbál padl! Ty idiote!
Snape odhodil svou masku a zaklel každého v cestě. Teď už se nedržel zpátky. Zdráhal se a teď muž, který byl jako jeho vlastní otec, byl mrtvý. Merlin ví, co ho to vlastně zasáhlo. Teď se obával o Pottera, že by padl také, po souboji s Tomem Riddlem. U všech neschopných-
Na co k čertu čekal? Na tohle? Dramatické vystoupení nebo královské uvítání, plánoval snad tohle? Strach nebyl dobrou výmluvou, ani zlé předtuchy. Rozhodl se chránit a zvoral to, jako všechno, co pro něj bylo důležité.
Severus už nemohl víc. Zůstal stát trochu stranou od golemů, zakřičel z plna hrdla zaklínadlo a mávl k nim hůlkou:
„Sanguis Obeir Ameth!“
Golemové se zastavili, jako by balancovali. Aktivní krevní kouzlo bojovalo s neaktivním o nadvládu. Snape totiž nepřidal do hlíny jen Voldemortovu krev, ale smíchal ji se svou vlastní.
Vůli Temného Pána nebylo lehké překonat a Snape téměř zavřel oči v horečnaté snaze převzít kontrolu nad zbylými golemy. Během následující chvíle se nic nestalo. Roztřesené mumlání však přilákalo Voldemortovu pozornost. Musel se vyhnout Harryho kletbě, když chlapec roztřeseně zvedl ze země svou hůlku, a boj o nadvládu byl ukončen. Snape vyhrál. Dokázal jsem to.
Na okamžik se všechno v místnosti zastavilo. Někteří si uvědomili, proč golemové přestali páchat spoušť a ještě méně z nich pochopilo, jak a kdo to udělal. Dokonce i Harry se zarazil, prapodivný klik a ticho jej donutily zastavit, a Voldemortovy strašidelné karmínové oči se zaměřily na nepřítele, kterého neočekávaly. Ale zřejmě měly.
„Ssseverusssi!“
Snapeovy oči při šarvátce s Temným Pánem čistokrevných triumfálně zářily.
„Sanguis Obeir Meth!“
Krvavě zářící A kouzlem zmizelo a golemové se začali pomalu přeměňovat na původní materiál, na beztvaré kupy hlíny a špíny. Voldemortova převaha v bitvě se náhle proměnila v neužitečný prach.
Brumbál se usmál, mávl hůlkou a přivolal starého přítele. Bylo na čase, aby přišel konec, a bystrozorové s profesory si toho byli vědomi také.
Voldemort byl sžírán čistým hněvem, protože ho zrádce dvakrát přelstil, a chlapec se ukázal i přes svá oslabení jako řádný soupeř. Byl poražen a opět se ocitl v pozici poraženého, poněvadž se ukázalo, že nemá tak obrovskou moc, s jakou se chvástal. Musel odejít, aby zachoval svou existenci, a aby se mohl později vrátit.
Na rychlou odplatu však čas ještě měl. Zavrčel na Snapea, kdy na něj namířil hůlkou. Modré světlo Snapea pohltilo, aniž by mu dalo čas na reakci. Poté se Voldemort vypařil. Všichni smrtijedi, kteří toho byli schopni, udělali totéž.
Nechali za sebou moře špíny, hlíny, trosek, těl a krve. Ředitel byl zraněn. Harry Potter byl vyčerpán k smrti.
A Severus Snape umíral.
<< zbytek 20. kapitoly << >> 22. kapitola >>
Komentáře
Přehled komentářů
je to úplný konec, nebo nás čeká ještě nějaký dílek?
A další kapitola bude kdy? .... :)
(Sarde, 22. 2. 2019 21:32)Aaach, miluju takového konce:))
Re: A další kapitola bude kdy? .... :)
(Omnes, 25. 2. 2019 18:27)Díky moc za komentář :) Další kapitola asi za pět minut ;)
:)
(LH, 24. 2. 2019 22:21)